Život pouliční lampy
12. 10. 2008
To jsem takhle jednou čekal pozdě v noci na tramvaj a náhle jsem dostal tendenci todle napsat. Jen jsem tak nechal proudit myšlenky a snažil jsem se je zapsat tak, aby tomu rozuměli i jiní než já!!! Ale není to tak vždycky???
Stojím
Stojím sám
Jen světlo pouliční lampy dopadá na mojí hlavu, jako svatozář od pána Boha.
Je noc, nic než noc, já a pouliční lampa.
Co to?
Chlad?
Ne, to jenom sníh co se začal líně, jako tok Vltavy protékající Prahou, snášet z nebe.
Zvednu hlavu.
A hle, ta nejkrásnější vločka mi dopadla přímo na špičku nosu.
Zašilhám na ni.
Ale ne a ne roztát.
Vidím sníh padat všude kolem, ale už žádná vločka mě nezasáhla svou až magickou silou nočního sněhu.
Blik!
Co?
Blik!Blik!
Co to?
Lampa?
Ano, to lampa bliká.
Vločky střídavě mizí a zase se objevují v záři blikající lampy.
Náhle zadul vítr, jako když kolem vás konečně projede dlouho očekávané metro.
Tma!
Blik!
Světlo!
Vločky padají v záři světla pouliční lampy, pod ní stojí muž, který si šilhá na špičku svého nosu, ale nic tam nevidí.
Blik!Blik!
TMA
sir Conan
Toto vyprodukovalo moje podvědomí, když jsem čekal pozdě v noci k smrti unavený po dost náročném dni. Nevim jestli mě to jen tak napadlo nebo se mi to zdálo, ale měl jsem tendenci to zapsat nebo nějak zachytit a můžu jen doufat, že vás to také potká!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář