Přišel sem, viděl sem a Conan jsem

To jsem jednou jel domů a přemýšlel jsem nad tím jestly ty tramvajáky baví jezdit furt sem a tam! Tak jsem se postupně dohrabal k týdle úvaze!!!

TRAMWAY

Jezdí sem a tam po nekonečné, jako had kroutící se ležaté osmičce.

Lesknoucí se v záři vycházejícího slunce, ba i probleskující v mlze při rozbřesku.

Kam jedeš?

Máš nějaký cíl?

Má tvůj nudný, denodenně se opakující život nějaký smysl?

Každý den stejný, jen výjimečně se stane něco co odliší TEN den od těch zbylých.

Jaký to je mít život nalinkovaný předem?

Proč se ale vlastně ptám?

Nemáme to my snad stejné?

Žijeme své nudné životy stále stejně a jen ty výmečné události se nám vryjou do paměti!

Ale proč tak vlastně žijeme?

STRACH?

Čeho se bojíme?

Toho co si pomyslí ostatní?

Co si pomyslíme my?

Co a jak dělat?

Jak se rozhodnout v těch výjimečných situacích?

NE

To teď se bojíme rozhodnout jestli chceme jít po cestě TRAMWAY nebo si najít vlastní cestu!